DOSTALA JSEM DÁREK. VYMLELA JSEM SE NA INLINECH…

Kolem nás je spousta článků o bytí v přítomnosti, mindfulness a pozornosti. Také je čtu.  Nakolik se mi však daří být plně, všemi smysly, přítomna v daném okamžiku? Mám čerstvý důkaz v podobě čerstvě odřeného loktu, pořádně odražené kostrče, že na tom s pozorností nejsem nejlépe.

Jak se to semlelo? Doháním, co jsem zameškala v létě (jak typické) a vrhla jsem se na inline brusle. Dnešní počasí absolutně svádělo k vyjížďce, navíc se nabízela dokonalá časová optimalizace pro spojení s příjemným obědem v Port62. Rozjela jsem se pěkně s respektem, pak jsem přidala nácvik dlouhých kroků (budou se hodit na běžkách, že?) a za chvíli jsem si jen tak jela a užívala krásné momenty. Jenže když se blížil Port62, tak se mi do hlavy dostal jídelní lístek a začala jsem se věnovat úplně jinému smyslu než je zrak. Soustředění tedy odlétlo někam úplně mě a osud mi přichystal asfaltovou bouli na silnici. Nejela jsem nijak závratně rychle, ale než se mi myšlenky přenesly z rozhodování mezi švestkovými knedlíky a vařeným hovězím, tak jsem byla na zemi. Ten moment, kdy jsem si nebyla jistá, zda se mi podaří vstát, nikomu nepřeji.

A přitom stačilo tak málo, být sama se sebou a dávat pozor. Ano, pravděpodobně bych i tak spadla, ale určitě bych zareagovala dříve a možná jsem tento blog nemusela psát vestoje.

A cestou zpátky? V budoucnosti jsem se rozhodně netoulala, naopak jsem se musela hodně hlídat, abych tentokrát nebyla v myšlenkách o hodinu zpátky a raději se věnovala cestě, která ubíhala přede mnou.

Jsem si jistá, že si chvíli budu velmi dobře pamatovat, že z minulosti je fajn se poučit, budoucnost je dobré plánovat a vizualizovat, ale žít a konat je potřeba tady a teď. A určitě mě to ochrání od větší šlamastyky, proto tuto zkušenost beru jako dárek. Ať se to daří i Vám a dárky, které dostáváte, jsou jen sladké 🙂