Dneska chodí samí protivní zákazníci

Původně jsem si tento zážitek chtěla nechat jen jako zpestření při schůzkách, ale nakonec jsem si řekla, že stojí za to ho sdílet i v psané formě. Za chvíli se dozvíte proč.

Jistě ten obchod znáte, není jich mnoho, ale najdou se v každém městě. Byť výloha vypadá jako z devadesátých let, je patrné, že obchod funguje a jako jeden z mála stále na stejné adrese. V tomto konkrétním se prodávají ručníky, ubrusy a noční košile a spodní prádlo (dle modelů tipuji, že pro „babičky“).

A protože jsem potřebovala v prvním lednovém týdnu koupit zástěru s vánočními motivy, přišel mi tento obchod jako geniální volba. Byl. Mohla jsem si dokonce vybírat a byly hezké, tak bylo snadné si vybrat. Vyměnila jsem si s paní prodavačkou pár příjemných vět a byla jsem poslána ke kase. A v tom to přišlo. Já si připravuji peníze, ona na druhé straně pultu uklízí krabici a já slyším její kolegyni, co si tam počítala knoflíky „…dneska chodí samí protivní zákazníci“.

Nevěřila jsem vlastním uším, byť jsem byla přesvědčena o tom, že ta slova nepatřila mně. Nezmohla jsem se na nic jiného, než že děkuji a že si tu zástěru koupím jinde. Moje paní prodavačka se mohla hanbou propadnout a nezmohla se ani na pořádné slovo omluvy. Ta druhá se dala do vysvětlování. Ale znáte to, čím víc se ve špíně šlape, tím je to horší.

Nakonec jsem si ji koupila. Převládla racionalita, přeci nebudu muset trávit čas hledáním stejného zboží. Ale ta zkušenost je stále se mnou.

A proč jsem se rozhodla to nakonec sepsat? Jsem v Rakousku na lyžích. Dneska jsme kromě základního nákupu potřebovali koupit i vteřinové lepidlo, které jsme však nikde na první pohled nemohli najít. Úroveň služby, ochota komunikovat a sebevědomí pokladních patrné již od pozdravu mi ukázala, že se máme stále ještě co učit. A to nejen ve srovnání s výše popsaným, extrémním, příkladem.

Prodávat se holt musí umět. Nejde to samo, ale když vám to dělá radost, tak to ocení i zákazník.